APH Isabella

Evropská réva, Vitis vinifera, se pro své nároky v mnoha oblastech světa pěstovat nedá. Například vyžaduje zimní klid, který je v tropických oblastech nereálný. APH Isabella (a některé jiné odrůdy) se bez něj obejde, po sklizni ji prostě ořežou a ona obroste znovu a přináší úrodu i třikrát do roka. Z tohoto důvodu se pěstuje v Indii, Japonsku, na Bali a na Srí Lance, v Portugalsku, Africe a v celé Latinské Americe, velké plochy jsou v Brazílii. V těchto zemích tropického klima hraje významnou roli i vysoká odolnost proti houbovým chorobám. Isabella je dost odolná i mrazu, a tak se rozšířila v oblastech s kontinentálním podnebím, kde je v létě dostatek tepla, ale v zimě tuhý mráz. To je nejen východ USA, ale i v Moldávii, ve vnitrozemí Ukrajiny, Gruzie a Azerbajdžánu to byla po dlouhou dobu prakticky jediná odrůda, která se tam dala pěstovat, takže ještě dnes používají pro celou skupinu odrůd s příměsí krve V. labrusca název "izabelnie". Isabella (a v menším i několik příbuzných odrůd, např. Lidia) se tam masově rozšířila jako stolní hrozen, pamětníci vzpomínají, že rostla snad na každém dvorku. Pokud se jí urodilo dost, vyrobili si z ní i víno. V Moldávii se i dnes Isabella pěstuje pro výrobu vína na obrovské ploše, nejen pro vlastní potřebu, ale i na vývoz, zejména do Ruska, a jak jsem zjistil, nabízejí ji i do ČR. Isabellu, jako jeden z nejstarších APH, najdeme snad v každé vinařské zemi na světě, i u nás se pěstuje v zahrádkách jako pozdní stolní hrozen. Některé FPH mají kromě dobré odolnosti proti mrazu i poměrně dobrou kvalitu vína, a tak se celkem seriozně pěstují v jinak nevinařských okrajových oblastech USA, Kanady, Anglie, Polska a dalších. Například Baco Noir je povoleno v nevinařských oblastech Francie a Švýcarska a užívá se pro výrobu ekovín. Francie si do roku 2010 vyžádala výjimku i pro odrůdu Baco Blanc (Baco 22A) (Folle Blanche x Noah) v oblasti Armagnac, pro výrobu světoznámého koňaku. Wikipedia mluví o možnosti pokračování pěstování. Nepodařilo se mi zjistit, ale hádám, že spíše došlo k prodloužení výjimky, než vyklučení vinohradů.

Štěpování (roubování) evropských odrůd na odolné podnože se objevilo roku 1884 a tak rychle se rozšířilo, že do roku 1902 byl jen ve Francii opět vysazen 1 milión hektarů štěpovaných vinic. Ale také bylo vysazeno přes 50 000 ha APH. Kvalita vín z APH byla považována za nízkou a to i v dobách, kdy nejen že neznali odrůdovou knihu, ale ani se příliš nehledělo na odrůdu, a proto bylo pěstování APH zákonem zakázáno (ve Francii 28.7.1927, u nás dne 28.2.1949). Dne 18.1.1935 vyšel další zákon o zákazu pěstování odrůd Noah, Isabella, Clinton, Othello, Jacques a Herbemont. Vinaři byli povinni hlásit množství vína vyrobených z APH a tak bylo v roce 1935 nahlášeno přes 3 milióny hl. Za druhé světové války přísnost zákazu nejen ve Francii poněkud polevila, protože pracovní síly se na vinicích nedostávalo, snížila se produkce a víno bylo žádané. V roce 1949 byl ale zákaz znovu obnoven, a všechno víno z APH muselo být povinně odprodáno na pálení či výrobu octa. Po dokončení katastru francouzských vinic roku 1953 se ukázalo, že vinaři se s tímto nařízením vyrovnali po svém - hlásili stále méně vína vyrobeného z APH a přitom tyto odrůdy i nadále sázeli, takže celková plocha vinohradů s APH ve Francii stoupla na 62 500 ha. Následoval další zákaz a prémie 150 000 franků za vyklučení každého hektaru vinohradu s APH. Vinaři bojovali s úředním šimlem i nadále i přes to, že roku 1959 už bylo vyklučení bez náhrady, zato s pokutou. Plocha tak klesla na 30 000 ha. Roku 1962 rozeslalo francouzské ministerstvo zemědělství 200 000 adresných dopisů se žádostí o vyklučení a přes 5000 vinařů vinohrady vyklučilo. Vinařům starším 65 let bylo povoleno APH pěstovat až do smrti a víno vyrábět jen pro potřebu rodiny, teprve potom musely být APH vyklučeny. Roku 1968 bylo evidováno stále ještě 8 000 ha, které teprve potom rychle vymizely z oficiálních údajů.

Ale i dnes jsou některé země EU, jmenovitě například Itálie, podezřívány, že stále ještě načerno pěstují tisíce hektarů APH, které potom prodávají přimísené do levných stolních vín, u nás známých jako krabičáky. Odborník si jistě vzpomene i na italské víno s názvem Fragolino (vyrobené z odrůdy Isabella). Takže stále zde ve vzduchu visí otázka, jak moc nám zodpovědní činitelé káží vodu, a sami pijí víno.

Samozřejmě že i v ČSSR se pěstovaly hybridní odrůdy, pokusím se shrnout, co o tom vím. Většina PH se u nás nedá pěstovat, protože díky svému původu (FPH v jižní Francii), vyžadují více tepla, než naše kraje mohou nabídnout. Protože šlechtitelé těchto odrůd nepůsobili nikde v blízkosti, dostávaly se k nám tyto odrůdy nejrůznějšími cestami, často cestou ztratily jméno, a když se odrůda rozšířila, začalo se jí říkat úplně jinak. Proto se těmto odrůdám u nás říká Slovák nebo Charvát, Chorvat, podle původu, národnosti pěstitele, dárce či dovozce. Označení Slovák je jistě podle toho, že v západní části Slovenska (prý zejména Záhorie), bylo pěstování hybridních odrůd celkem oblíbené a odtud pronikaly i na Moravu. Proč se těmto odrůdám říká Chorvat nevím jistě, Chorvaté se trousili na naše území dříve (1500 - 1800) než tyto odrůdy vznikly. Prý právě oni donesli na naše území umění pálení slivovice, zdobné kroje, navíc i jim známé balkánské odrůdy révy, které ale nebyly dostatečně mrazuvzdorné a z našich vinic rychle vymizely. Příbuzenské a jiné svazky jistě trvaly i nadále a podle pana Karla Vlašice z Hlohovce, se dostal Charvát na Moravu právě díky Chorvatům z jihu. Nebylo by divu, že když se později objevily odrůdy mrazu odolné, třebaže hybridní, byli právě Charváté v jejich pěstování obzvláště aktivní. Přesto vám ještě dnes každý vinař potvrdí, že pojmy Charvát a Slovák jsou synonyma pro stejné odrůdy, oficiální název ani neznají. Pokud v tom ale začnete šťourat, zjistíte, že rozeznávají tři druhy Charvátu.

Charvát bílý je u nás nejvíce rozšířen. Má světle zelenou až žlutou bobuli, která po dozrání opadává už při lehkém dotyku. Jde o APH Noah (výslovnost anglická [Noá], podle biblické postavy Noe). Běžně se označuje Chorvat, Chorvat bílý, Charvát, nebo také Slovák. V zahraničí i Belo Othelo a Tatar Rizling. Vyšlechtil ho Wasserzicher z Nauvoo (Illinois) výsevem semen z druhé filiální generace křížení Vitis labrusca a Vitis riparia, uvádí se odrůdy Taylor (V. riparia) s neznámou odrůdou druhu V. labrusca, některé zdroje uvádí odrůdu Hartfort. Roste silně, mrazuvzdornost je jen střední, ale vyšší než u evropských odrůd. Chorobám odolává dobře, včetně révokazu, může být použit i jako podnož. Raší pozdě a má plodná i podočka, takže plodnost je pravidelná. Wikipedie uvádí jako oblast rozšíření USA, Francii, Rumunsko, Chorvatsko a Itálii. V minulosti se pěstoval i u nás poměrně hodně, zejména v okolí moravského Hlohovce prý byl dominatní odrůdou, podle místních byste ho tenkrát našli v každém sklepě. Dnes je ho tam méně, jen "aby sa udržela tradica", nicméně podle zlých jazyků ho tam mají rádi stále. Používá se k výrobě silně aromatického bílého vína s výrazně jahodovou, ovocnou a šťavnatou chutí, které občas lze ve sklípcích na Moravě ochutnat jako odrůdové, v malém množství se dá přidat i do směsí, které silně ovoní. Je příliš aromatický, takže už při výrobě je třeba přidat vodu! Někteří nedají dopustit na burčák z této odrůdy, i když její nejlepší užití, je prý kvalitní pálenka.

Vzácnější je Charvát se zelenou bobulí, který tolik neopadává, odrůdu se mi ještě nepodařilo zjistit.

Méně běžný je Charvát červený s modrou bobulí a jahodovou příchutí. Jde hned o několik odrůd, nejčastěji Isabella a Othelo, ale nejspíš i několik dalších málo známých červených odrůd, které se užívají i jako stolní hrozen.

Othello [Clinton x Frankenthal (Trolínské modré)] vyšlechtil v Ontariu Ch. Arnold, jde tedy o APH. Roste bujně, dozrává středně, je plodný a odolný, dává tmavě červená vína. Modré hrozny mají silnou jahodovou příchuť, slizovitou dužinu, a tuhou slupku, která se snadno oddělí od zbytku bobule. Rozšířila se více v Evropě než v Americe. Dobře posloužila za révokazové kalamity, ještě dnes se víno z ní vyrobené dá koupit třeba v Maďarsku.

Zdroj: https://www.ovine.cz ... / Vínovinky a reportáže / O věcech okolo / Přímoplodé hybridy